Železná dráha

Jak železnice na svět přišla

Parní lokomotiva bývalých Československých státních drah (ČSD) řady 423.0
v čele smíšeného vlaku v traťovém úseku Skuteč – Žďárec u Skutče,
v současnosti železniční trať 261, Svitavy – Žďárec u Skutče.
(foto 60. léta 20. století, dvouoká zrcadlovka Ljubitel 2 na svitkový film)

   Železnice je na světě poměrně krátce, poměřováno historií lidstva. První litinové kolejnice, podle kterých dostal název nový dopravní systém tzv. železné dráhy, se objevily v Anglii ve Spojeném království koncem roku 1767 a v roce 1808 to už byly kolejnice kované. 

Anglie dala světu i prvního stavitele železné dráhy George Stephensona (1781-1848), který s ní v roce 1823 spojil Stockton-on-Tees a Darlington a 27. září 1825 na ní projel první vlak tažený „parním strojem”. V roce 1821 však původně zahájila provoz mezi oběma sídly, jako první na světě uváděná, tzv. koněspřežná dráha neboli koněspřežka. Na českém území následovala v roce 1825 zahájená veřejná koněspřežka České Budějovice – Linec.

Parní stroj pro železnou dráhu sestavil také George Stephenson a nazval ho v angličtině „Locomotion”, česky lokomotiva. Dal tak vlastně nevědomky jméno novému tažnému dopravnímu prostředku, jehož sláva neuhasíná ani dnes, téměř po dvou stech letech. Známou se stala historická parní lokomotiva nazvaná Rocket neboli hezky česky Raketa. Ovšem, na tehdejší dobu to „raketa” skutečně byla...

Původní parní stroj (viz obrázek Rocket) je vystaven v Muzeu vědy v Londýně (angl.). Parní válce pro lokomotivu dokonce ovlivnily velikostí také rozchod železničních kolejí. Normální rozchod 1435 mm má dnes většina železničních tratí světa, jsou však železniční tratě s užším i širším rozchodem. 

Podívat se na místo v Google Earth:  Muzeum vědy, Londýn, Velká Britanie

Na českém území první úzkokolejnou drahou o rozchodu 760 mm byly Jindřichohradecké místní dráhy provozované dodnes v jižních Čechách. Zahájení dne 1. listopadu 1897 se dočkal úsek mezi Jindřichovým Hradcem a Novou Bystřicí, kde se dnes nachází i Regionální úzkokolejné muzeum. Štědrý den, 24. prosince 1906, byl „štědrý” i pro místní dráhu, zahájila přepravu mezi Jindřichovým Hradcem a Obrataní. 

Podívat se na místo v Google Earth:  Regionální úzkokolejné muzeum, Nová Bystřice

Železnice začala v 19. století dobývat svět. Mnoho konstruktérů, provozních zaměstnanců a obdivovatelů železnice zasvětilo svůj život světu na kolejích. Stavbou železnice na území Moravy a později Čech se zabýval od roku 1837 také český stavitel Jan Perner (1815 – 1845), absolvent pražské Polytechniky. Narodil se nedaleko Čáslavi, v malé obci Bratčice, dnes nedaleko železniční trati 230 (Kolín – Havlíčkův Brod). 

Jan Perner řídil stavební práce na železniční trati Břeclav – Brno, první železné dráze vedené po českém území a tedy i s nejstarším parostrojním drážním provozem. Jedna z nejvýznamnějších staveb na zmíněné trati byl tzv. Vídeňský viadukt v Brně (obrázek na původní stavbu, viz Vídeňský viadukt z 19. století). Trať se stala součástí Severní dráhy císaře Ferdinanda.

Podívat se na místo, Mapy.cz:  pozůstatky Vídeňského viaduktu, most přes řeku Svratku v Brně

Od roku 1842 se stal Jan Perner vrchním inženýrem státních drah a podílel se také na stavbě téhož roku zahájené železniční tratě z Olomouce do Prahy, na tzv. Severní státní dráze Rakouského císařství, vedl konkrétně její stavbu mezi Pardubicemi a Prahou.  Podílel se i na projektování tratě z Prahy do Drážďan, v Praze pak na stavbě Karlínského viaduktu neboli Negrelliho viaduktu, nazvaného podle jeho stavitele Aloise Negrelliho (1799 – 1858).

Podívat se na místo v Google Earth:  Negrelliho viadukt, Praha

Železná dráha postupně dosáhla Brna, Přerova, Olomouce a Bohumína, viz historie železniční dopravy v Česku, a dne 20.8.1845 dorazil první parní vlak do Prahy. Výstavba železničních tratí pokračovala rychlým tempem i v mnoha státech světa. Železnice během poměrně krátkého období svými technickými možnostmi dobyla svět.

V bývalém Československu se železniční doprava rychle rozvíjela, patřilo (a dnes Česká republika stále patří) mezi státy s nejhustší železniční sítí. Na území státu vzniklo postupně několik velkých železničních uzlů (Praha, Nymburk, Česká Třebová, Ostrava a další). Jeden z největších byl koncem 20. století v České Třebové, s navazujícími technologickými celky, osobní nádraží, depo železničních vozidel, lokomotivní depo, nákladové nádraží aj. 

Podívat se na místo v Google Earth:  železniční stanice Česká Třebová

V České Třebové bylo v poválečných letech také zřízeno středoškolské vzdělávání pro oblast železnice, známé Středním odborným učilištěm železničním a Střední průmyslovou školou železniční. Pokračovatelkou odborného učiliště i železniční průmyslovky se středoškolskou a vyšší středoškolskou výukou se stala Vyšší odborná škola a Střední technická škola v České Třebové. V roce 2020 si střední škola se všemi právními nástupkyněmi připomíná již 75 let trvání. 

Recenze a fotografie v Google Maps:  Depo kolejových vozidel Česká Třebová

*

Fotografie parní lokomotivy v úvodu článku

Parní lokomotiva řady 423.0, přezdívaná pro svůj velký výkon Velký bejček, byla určená pro regionální železniční tratě u bývalých Československých státních drah (ČSD). Parní lokomotiva v čele vlaku, na fotografii ze 6o. let 20. století, táhne smíšený vlak v traťovém úseku Skuteč – Žďárec u Skutče, ten je součástí železniční trati 261 Svitavy – Žďárec u Skutče. 

Podívat se na místo v Google Earth: železniční stanice Skuteč

Lokomotiva byla zařazena k výkonu ve strojní stanici Polička a nasazována na osobní i nákladní vlaky, v železničních stanicích na posun a sestavování vlaků, zajížděla také například na vlečky kamenolomů Litická a Humperky ve Skutči (do 60. let 20. století železniční stanice pod názvem Skuteč-město). Jako železniční stanice Skuteč byla do 60. let 20. století označována v grafikonu a jízdním řádu pro cestující současná železniční stanice Žďárec u Skutče (dnes část města Skuteč). 

Recenze a foto v Google Maps: železniční stanice Skuteč

**

Z českého prostředí pochází i dokument vysílaný Českou televizí v roce 1995 v pořadu Hledání ztraceného času, díl měl název O železné dráze.

Joska, CZ200926